Setkání po letech

  • Kategorie: Blog

    Má smysl se vracet v čase?  Mě osobně tahle otázka nikdy nenapadla. Vždy, když mi do mailu dorazí pozvánka na sraz spolužáků, vůbec neuvažuji, že bych nejela. Ale řada mých spolužáků, ať již ze základky, ze střední nebo z vysoké, nikdy na sraz nedorazila. Jako by jim minulost byla úplně volná, jako by to, co bylo, nic neznamenalo. Nikdy jsem to nechápala.

    Minulý víkend jsem dorazila na dlouho avizovaný sraz spolužáků z fakulty. Jsme zvláštní parta. Lidi napříč fakultou, která měla v době našich studií v našem ročníku přes 200 studentů. Nás se schází skoro osmdesát. Poprvé to bylo patnáct let po promoci. A od té doby každých pět let. A letos, po dvaceti letech, mi došlo, jak se měníme. A s radostí musím konstatovat, že sice stárneme, ale zároveň tak nějak zrajeme k lepšímu.

    Zvláštní je, že stejný pocit mám na srazech z gymplu..Jako by člověk s věkem sice přistával blíž k zemi, ale zároveň se radoval z menších, bližších a jiných věcí.

    Pět let po škole se nikdo příliš scházet nechce. Ti ženatí a vdané čekají potomka nebo mají mimino a vyrazit na sraz bez rodiny je problém. Ti, který se to podaří, předvádějí na srazu nezadaných fotky miminek a ti nezadaní nechápou, co je na těch mrňousech tak úchvatného.

    Deset let po škole znamená příprava na sraz obrovské přípravy. Co když ten nebo ta bude mít lepší kariéru, lepší auto, lepší barák..? Co když budu za outsidera se svým malým platem a bytem v paneláku? Někteří dříve ženatí, či vdané prožívají právě rozvodové řízení, ti dřív volní, prožívají novomanželské štěstí a těm zklamaným by se rádi pochlubili fotkami mrňousů. Je složité najít společnou řeč.

    Patnáct let po škole se začínáme přibližovat. Sice se někteří výrazně mění. Někdo přibere, někdo přijde o vlasy..ale jádro se nemění. Je skvělé, když zjistíte, že  Simča, která se všemu řehtala jak blázen, se řehtá pořád, že  Jarda, který zpíval jak bůh, zpívá pořád, že Igor, ten dobrosrdečný medvídek se taky vůbec nezměnil.

    A po dvaceti letech se máte všichni rádi. Máte najednou rádi i ty, s nimiž jste ve školních lavicích až tak moc „nepekli“, i ty, kteří vám připadali jako protivní šprti. Najednou zjistíte, že  společné vzpomínky vás přenesly přes dětské a pubertální antipatie a že mít s kým sdílet minulost je super pocit.

    Vzhůru na třídní sraz! A vy, kteří nechodíte, zkuste  tentokrát vyrazit…je to čím dál lepší!

     


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...