Sedmdesátá léta byla nejlepší

  • Kategorie: Blog

    Ano, mám je moc rád. Ano – troufám si to tvrdit, že byla skutečně nejlepší – neboť s ústupem šedesátek přichází najednou silná, nová vlna nejen rocku, ale i popu a dalších hudebních směrů. Byla to léta, kdy jsme byli ochuzeni v našem uzavřeném bloku o vše, co se dělo na Západ o nás. Hudebních pořadů jako šafránu, Houpačka, Větrník a jiné byly jen slabou náplastí na to, co se dělo u sousedů. Už v Polsku na tom byli lépe a jejich hudební programy na PR3 a dalších gradovaly právě koncem sedmdesátek do skvostných pořadů. Poslouchám rád hudbu ze sedmdesátých let, má v sobě to kouzlo novátorství, nových postupů, rock se běžně hraje na popových stanicích, rockové skupiny bodují v hitparádách, obaly LP mají své kouzlo, s úctou je vytahujeme z obalů, úpěnlivě se čeká na každou novinku – naši mistři Uriah Heep, Deep Purple, Led Zeppelin, Yes, CCR, Wishbone Ash, Status Quo, Cream, Black Sabbath a jiní – třeba z glam rocku, popu i odjinud – plní stránky časopisů Melody Maker nebo New Musical Express. Jsme hladoví po každé informaci a Melodie nás uspokojuje jen pramálo. Radio Luxembourg je rušeno – kde získat nové informace natož slyšet své oblíbence? Šancí minimum – a přece! Kdo hledá, najde! Našel jsem i já – svůj zdroj, který mne obohacoval a dával informace více jak 6 let mého teenagerství. I když to byla zahraniční stanice a chytal jsem ji na krátkých vlnách, vždy byla plná novinek a zpráv – ale hlavně hudby! Tu jsme potřebovali slyšet – a když jsem se učil sám doma anglicky, tak jsem něco pochytil z názvů komentátora. Byly to dlouhé, 4 hodinové bloky toho nejlepšího, co bylo k mání ve světě hudby, hudby šedesátých a sedmdesátých let. Sedával jsem se malým tranzistorákem neděli co neděli po obědě na balkoně nebo na posteli a hltal vše, co šlo z vysílání. Obzory se rozšiřovaly a orientace ve světě pop a rockové hudby nabývala krásných rozměrů. Nebylo problém poznat zpěváka po hlase nebo kapelu po jejich charakteristickém zvuku, mezi kamarády jsem začal být „odborník“. Ale i já někdy objevoval to, co druzí už znali a co jsem musel tedy rychle „dohnat“. Zůstalo mi to vše ve vzpomínkách – a těším se tím, kdykoliv slyším něco ze „sedmdesátek“. A co víc – jsem rád, že existují stanice, které tuto hudbu hrají, a já se s ní mohu na chvíli vrátit do oněch krásných let, kdy vše začínalo. Tak třeba zase příště s nějakou vzpomínkou…      


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...