Parkovací zóny, aneb „Parkuj v klidu“. Opravdu?

  • Kategorie: Blog

     

    Není dne, abychom ze zpráv z rádia neslyšeli neustále opakované a pro někoho možná už poněkud otravné zprávy o zavádění modrých parkovacích zón na Praze 5 a 6 a později i na Praze 8. Myšlenka zavedení zón pro rezidenty byla možná ušlechtilá a měla obyvatelům příslušné části usnadnit zaparkování svého plechového miláčka. I proto byly možná kvůli zónám vytvořeny webové stránky s příhodným názvem „Parkuj v klidu“. Jenže platíme za něco, na co jsme byli dosud zvyklí, a bohužel nám nejspíš nezajistí, že skutečně v klidu zaparkujeme.

     

    Asi není třeba se nijak rozepisovat o tom, že v hlavním městě aut neustále přibývá, což komplikuje dopravu a znesnadňuje parkování. Stejně jako že snahy o regulaci tohoto stavu probíhají už řadu let. Přetížená dopravní situace ve městě není jen bolístkou Prahy, ale trápí řadu dalších evropských měst. Leckde to řeší placeným vjezdem do centra, a kde to jde, rozšiřují parkovací místa. Praha se svými uličkami a hustou zástavbou není jak známo nafukovací. Po tzv. revoluci stoupala kupní síla obyvatelstva, začaly se dovážet ojetiny „zvenku“, časem začalo být běžné, že má leckterá rodina dvě auta. Během těchto let značně vzrostl počet automobilů a hladký průjezd Prahou během všedního dne začal být téměř nemožný.

     

    Praha začala řešit parkování pomocí tzv. modrých zón, ve kterých mohou parkovat pouze lidé bydlící v dané oblasti. Ostatní návštěvníci v nich mohou stát maximálně tři hodiny, po zaplacení parkovného pomocí parkovacích hodin. Zbylým zájemcům o parkování slouží tzv. zelené či oranžové zóny, tedy kombinace bezplatného a placeného parkování. Je jich však pochopitelně oproti modrým zónám velmi malé procento. Nově se zavádí tzv. fialové zóny, k těm se ještě dostanu.

     

    Tohle všechno jsou známé věci, stejně jako to, že cílem zavedení modrých zón byla (cituji z výše zmíněného webu) „regulace nadbytečné návštěvnické dopravy v přirozených centrech městských částí a v blízkosti tras městské hromadné dopravy, a to zejména v časech, kdy je to zapotřebí.“. To je všechno hezké, ale pak nějak nechápu, proč za to musí rezidenti platit? Jistě, zavedení a údržba něco stojí, ale proč to tedy není financováno návštěvníky z jiných čtvrtí nebo měst pomocí parkovacích hodin?

     

    Možná si řeknete, že 600 Kč ročně (povolení pro konkrétní zónu v místě bydliště) není zase tak moc. Je to 50 Kč měsíčně, v podstatě jedna svačina. Ale představme si počet rezidentů v dané městské části a vynásobme si to šesti sty. To už asi dostaneme celkem slušné číslo. K tomu připočítejme tržby z parkovacích hodin. Co všechno se z toho platí? Instalace parkovacích hodin? Namalování modrých pruhů na silnici a instalace doplňkových dopravních značek? Udržování systému kontroly a evidence prodaných oprávnění? Nebo je to spíš jen zase cesta, aby si někdo pod pláštíkem ušlechtilého záměru namastil kapsu a my tak v podstatě platíme za to, abychom mohli i nadále využívat to, na co jsme zvyklí? Tedy zaparkovat auto v rozumné vzdálenosti od domu?

     

    Modré zóny jsou už v řadě městských částí a samozřejmě budou přibývat. Podobá se to onomu kameni vhozenému do rybníka. Vlna se šíří do všech stran. Stejné to bylo s modrými zónami. Vznikly v centru města, takže lidé dojíždějící do metropole za prací nebo obyvatelé dojíždějící z okrajové části museli nechávat auta v sousedních částech. Z toho důvodu pak přistoupila k zónám např. Praha 7, takže se příval automobilových návštěvníků zastavil v Praze 8, což zákonitě vedlo k hlasitému reptání v této části a zcela logicky i k pozdějšímu zavedení parkovacích oprávnění (v platnost vstoupí 1. října tohoto roku). Je jasné, kam to povede dál. Ti, kdož byli zvyklí parkovat na Praze 8, budou využívat jejích okrajových částí nebo sousední čtvrtě. Zavedení modrých zón v takové Vinoři nebo možná později i v Brandýse nad Labem asi není příliš vzdálená budoucnost.

     

    Dalším argumentem pro zavedení zón je údajné pohodlí při parkování. To ale není tak docela pravda. Z hustě obydlených čtvrtí se už teď ozývají hlasy rezidentů, že ani koupě parkovacího oprávnění jim nezajistí parkování v ulici nebo dokonce v přilehlém okolí. V ulici, ve které bydlím já, zavedli v její větší části nově tzv. fialové zóny. To jsou smíšené zóny, kde mohou parkovat buď rezidenti, nebo návštěvníci po zaplacení poplatku. Obávám se, že vzhledem k tomu, že je hned vedle Katastrální úřad se směšně malým parkovištěm pro návštěvníky a také stanice metra, situace se nijak nezmění. Parkovací místa v ulici zaberou (jako dosud) klienti Katastrálního úřadu a ti, kdož chtějí pokračovat v cestě do centra metrem. Prostě nebudou mít jinou volbu, akorát za ní teď budou platit. Pokud tedy nepřijedu domů někdy večer, kdy už všichni odjedou, nebudu mít šanci zaparkovat a zaplacený poplatek mi tak bude – víte k čemu… Zkrátka není nad to, platit několik stovek ročně, ale i tak přijet z chalupy nebo z práce a nemít kde zaparkovat.

     

    Parkovací zóny vždy měly své příznivce i odpůrce. Druhá skupina zahrnovala dodavatele zboží, podnikatele či návštěvníky dané části, kde již byly zóny zavedeny. Některé městské části alespoň přes vánoční svátky modré zóny zrušili. I to už je (například na Praze 2) minulostí. Někteří obyvatelé příslušných částí si stěžovali, že díky přechodnému rušení zón, nemají kde zaparkovat. Přitom právě oni zase vyjíždějí ke svým příbuzným, jak je to o vánočních svátcích obvyklé, a tam jsou nejspíš spokojení, jak v klidu zaparkují, protože tam žádné zóny nejsou. Prostě bludný kruh a Kocourkov v jednom.

     

    Dalšími odpůrci jsou radní Středočeského kraje. Argumentují, že Praha překotně zavedla další zóny v době, kdy není v metropoli dostatek záchytných parkovišť nebo integrace pražské a středočeské dopravy. I kdyby si tedy Praha ulevila od „invaze“ mimopražských řidičů, zaplní se auty až dosud klidné příměstské čtvrti nebo k Praze těsně přiléhající vesničky. Není výjimkou, že dnes cestují za prací do hlavního města lidé i ze sto kilometrů vzdálených měst, jako třeba Tábor nebo Liberec. Ti zkrátka někde auto nechat musejí.

     

    Asi teď řada lidí namítne, že „přespolní“ přeci nemusí jezdit do práce autem. Něco na tom je. Jenže to by musela v odpovídající míře fungovat meziměstská doprava, která ale nefunguje – jak víme – dostatečně ani náhodou. Řada vlakových i autobusových spojů byla v minulých letech zrušena. Na existujících spojích byly nasezeny často menší autobusy nebo kratší vlaky. Doba mezi jednotlivými spoji se protáhla. To ani nemluvě o cenách jízdného v hromadné dopravě, kdy je známo, že dva lidi v autě stojí cesta stejně jako hromadnou dopravou. Ve třech a více už je to dokonce úspora. O pohodlí auta v kontrastu s přeplněnými prostředky hromadné dopravy ani nemluvě.

     

    Na závěr svého (omlouvám se, že trochu delšího) zamyšlení tedy shrnu, že modré zóny mají zabránit přeplnění metropole mimopražskými řidiči a usnadnit parkování obyvatelům příslušných městských částí. Problém je, že rezidenti platí za něco, co až dosud mohli používat, přičemž nikde není zaručeno, že jim například v hustě obydlených oblastech placená zóna místo k parkování zajistí. Leckde zavádí smíšené zóny, kde rezidentům budou stejně zabírat místa ti, co si parkování zaplatí. Náklady na zřízení parkovacích zón by neměli platit rezidenti, ale návštěvníci. Jinak to totiž vypadá, že jde jen o další způsob, jak dostat z lidí peníze.

     


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...