Tento článek rozhodně nemá být pochlebováním moderátorům Oldies Radia (i když si ho zaslouží). Ne, chci se zmínit o důvodu, proč jsme v práci několikrát přelaďovali stanice, než jsme objevili rádio se starou dobrou muzikou, rádio, která nevysílá do éteru rádoby vtipné šplechty, kterým se říká ranní show. A nejsem sám, komu tenhle program vadí.
Představte si to – jedete ráno v autě. Tedy ještě předtím jste museli téměř utrhnout dveře od vozu, abyste se tam vůbec dostali, protože to zaručené mazadlo na těsnění dveří proti mrazu funguje jen v létě. Pak jste museli čekat, než se soused nasouká do vozu a umožní vám odjet od baráku. Konečně jedete. Tedy skáčete, protože nemáte čas čekat, než se motor uráčí zahřát.
Přitom jste se ještě ani pořádně neprobudili, máte zalepené oči, nevíte, zdali si dříve otírat ospalky nebo orosené či zpola zamrzlé přední sklo. Trpělivě se posouváte ranním houstnoucím provozem a skřípete zuby, protože ač jste vstali kvůli „rychlejšímu a pohodlnějšímu“ přesunu o půl hodiny dříve, provoz je už tak dost hustý.
Do toho všeho se k vám do auta snaží z reproduktorů dostat přehnaný optimismus ranních moderátorů, který by v tuto nekřesťanskou hodinu naštval každého. Moderátorů, kteří plácnou nějakou nebetyčnou hloupost, pak se tomu půl hodiny sami smějí a vy jen sedíte v autě, zíráte před sebe a říkáte si „Cože?!“
Ale jasně, proč by se spíkři nesmáli. Sice si ráno přivstali dříve než vy, jenže narozdíl od vás to za nějaké dvě hodiny zabalí, zatímco vaši maličkost bude čekat přinejmenším osm hodin v práci mezi úlisnými kolegy, arogantními šéfy a protivnými klienty. A nezachrání to ani úžasně veselý telefonát nějakému chudákovi, ze kterého si moderátoři vystřelili.
Neříkám, ze začátku to bylo vtipné. Když s tím začali na Evropě 2 Leoš Mareš s Patrikem Hezuckým, dalo se tomu i zasmát. Jenže pak se podobných „Mrázků z ústředny“ objevila celá škála. Vtip se vytratil, komolené hlasy nikoliv. Jihočeské rádio Faktor má důchodce „Edu Kachličku, který nikdy nespí“, jiné rádio má dementní dvojici Olda a Olina. Nebo tak nějak. Párkrát jsem byl nucen si to vyposlechnout. Čekal jsem na vtipnou pointu, čekal jsem, v čem budou jiní. Nedostavila se bohužel ani originalita, ani vtip. Nebo co může být vtipného na rozhovoru senilního důchodce s jakousi babkou s ukrajinským přízvukem? Fakt nevím.
A tak díky za Oldies Rádio. Při ranní cestě autem do práce nebo při první kávě v kanceláři jsme ušetřeni třeskutého humoru, přitroublých soutěží, telefonátů z ústředen a podobných radostí z jiných rádií. Tuhle absenci nám nahrazuje reálný optimismus lidí za mikrofonem a hlavně hudba, kterou zkrátka musí mít každý rád.