O psaní blogů

  • Kategorie: BlogModerátoři

    Je vám asi jasné, že jsme se všichni najednou sami od sebe nerozhodli, že začneme psát blogy na nové stránky Oldies rádia. Já sám jsem nikdy žádnou takovouto potřebu sebeventilace neměl, ale když za mnou přišla naše milá šéfová s tím, abychom se o něco takového pokusili všichni, řekl jsem si, že je čas zařadit se také jednou do stáda, přesto, že si svou oblíbenou roli černé ovce rád vychutnávám. I když vésti monolog (možná se to dá nazvat i dialogem s monitorem počítače, ale to je ještě uhozenější) nepovažuji za nikterak zábavnou činnost. Na druhou stranu – mluvení do mikrofonu je něco podobného – ale při tom už jsem si zvykl představit si na opačném konci vás, naše posluchače, protože už to nějaký pátek dělám. Jenže než si uvědomím, že by tento můj blog mohl také někdo z vás číst – to docela potrvá. Pořád u mě převládá pocit, že se přece nebudete zdržovat čtením psaných blábolů, když na vás každý den mluvím z rádia. Ale tak třeba se ten pocit změní. Už jsem tedy dostatečně naznačil, že tato forma komunikace nepatří mezi mé nejoblíbenější. Dokonce i napsat někomu mail je pro mě poslední dobou utrpení a konverzace na Facebooku, nové metle lidstva, také neprovozuji, poněvadž ho nevedu. To takhle zajít do hospody na pivo – to je jiná. Před lety se toho ráda účastnila i naše šéfová, ale ta se teď věnuje spíš vám (tedy rádiu a jeho posluchačům) a večer už je moc unavená na to, aby se unavila ještě společensky. Kolega Morávek, se kterým jsme vyráželi pravidelně drbat kolegy, byl přesunut na ráno – a i když je to velký přínos pro vás, protože je vtipným a příjemným společníkem – já ho asi půl roku neviděl. První můj blogový zápis je tedy zároveň první z mnoha částečných postesknutí si nad tím, jak by ten ideální život mohl vypadat. A další budou pokračovat… když už to tedy máme nařízeno. 🙂


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...