O kameni mudrců – Šlitrovi k narozeninám

  • Kategorie: Blog

    Proč jsou písničky Suchého a Šlitra tak nadčasové? Protože měl Šlitr cit pro melodii a Suchý úžasné básnické střevo? Takových autorů by se našlo… Š+S zkrátka našli lapis philosophorum, kámen mudrců.

    Jiří Šlitr by slavil devadesátku. Před 45 lety ovšem předčasně a trochu záhadně zemřel, slavíme tedy jeho devadesátiny za něj. Semafor uvedl novou hru k jeho poctě (Osvobozené divadlo Semafor). Supraphon vydal 4CD Šlitr zpívá Šlitra, Česká televize odvysílala semaforskou jazzovou operu Dobře placená procházka i vzpomínkový dokument. A Jiřík v buřince zvané bouřka se na nás neusmíval z mnoha novin. (Ne, to nebyl omyl: Neusmívat se bylo součástí jeho hereckého projevu.)

    Proč má i 45 let po jeho smrti tolik semaforských písniček pořád nadčasové kouzlo? Na to se mě nedávno zeptala jedna paní redaktorka. Ač klišé, v základu otázka těžká. Odpovědět na ni snad ani nelze. Proč třeba písničky Beatles nestárnou? Je Š+S stejně sexy značka jako Lennon/McCartney?

    Popravdě – mezi oběma dvojicemi je skutečně několik paralel. Právník Šlitr a reklamní grafik Suchý založili Semafor v roce 1959. V Liverpoolu tou dobou už Beatles hráli koncerty pod názvem Johnny And The Moondogs. Š+S vycházeli sice z jazzu a dixielandu, ale rock and roll se jim dral pod kůži zrovna tak. Suchý otextoval Rock Around The Clock od Billa Haleyho i Elvisovu Don’t Be Cruel. Sám navíc složil odpíchnuté Blues pro tebe, kterému pro dnešního posluchače rockový šmrnc ubírá snad jen uhlazený projev Josefa Zímy. I tak to byla pecka a poptávka po ní okamžitě narazila na socialistickou ignoraci. I když nakonec šlo plánování stranou a Supraphon se zachoval tržně. Díky tomu prodal 160 000 šelakových Blues pro tebe.

    Beatles srovnali krok o pár let později. Kolem roku 1964 byly značky Š+S i Beatles na zenitu slávy. A Šlitr se pro Beatles nadchnul.

    Viděl jejich vystoupení v Paříži a beatový styl mu učaroval. Vzápětí proto začaly vznikat semaforské beatové písničky. Ono „jé jé jé“ v Golemovi je skutečně od Beatles vypůjčené „yeah yeah yeah“. Po letech to potvrdil i Jiří Suchý. Postupem času se paralely prohlubovaly. Beatles i Š+S složili protiválečné písně a natočili stejně laděné filmy (Šlitr jako výtvarník obdivoval animovanou Žlutou ponorku). A bohužel se ke srovnání nabízí i další bod, jímž je předčasný odchod Johna Lennona (40) a Šlitra (45).

    Co byste dělal, kdybyste se probudil a kolem vaší postele stáli Beatles nebo Rolling Stones?“ ptala se v roce 1967 Šlitra jedna fanynka.

    Mě by víc zajímalo, co by dělali Beatles nebo Rolling Stones, kdyby zjistili, že stojí kolem mé postele,“ zněla jeho reakce.

    Proč jsou ti i ti tak nadčasoví? Suchý se Šlitrem i Lennon s McCartneym uměli do svých písniček vložit něco, co je nejvíc podobno mystickému kameni mudrců: nesmrtelnost. Žádný skladatel neví, jak se to dělá, ani ten, který nadčasovou písničku složí. Jisté je jen to, že schopnost napsat ji nijak nesouvisí s hudebním vzděláním. Jisté naopak není, zda umělec musí zcela rezonovat s duchem doby – to je totiž hodnota krajně dočasná. A přesto některé písně mohly vzniknout jen ve své době – Paul McCartney už další Yesterday nenapíše. A Šlitr by dnes jistě neměl úspěch s Obnošenou vestou, Purpuru či Láskou nebeskou. To jsou ty písničky, jež mohly vzniknout jen v dané době. I když… skutečně jen tehdy?

    Onen hudební kámen mudrců nelze vlastnit. Je to dar putovní, který je autorům jen propůjčován.

    Tak znovu, proč jsou tedy písně S+Š pořád tak dobré? Nechme tuto otázku zodpovědět povolanějšího muže. Mluvil o druhé ze zmíněných obchodních značek, ale odpověď je stejná. Paul McCartney: „Protože jsme zkrátka byli zatraceně dobrý. Je mi líto, ale občas musí skromnost stranou.“


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...