Moderátor z Prahy na dvoře Krále Artuše aneb Proč bych neměl přemýšlet…

  • Kategorie: Blog

    Jsem člověk přemýšlivý až hloubavý. Není to zrovna vlastnost, která by jednomu přinášela samou radost. Dokonce mi bylo i několikrát doporučeno, abych přemýšlení omezil na míru nezbytně nutnou. Asi bych měl ve vlastním zájmu touhle radou řídit, bohužel to ale nejde snadno.  Třeba zrovna nedávno jsem si takhle zapřemýšlel a vyvozené závěry mě skoro vyděsily.
    Kdysi jsem četl knihu Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše od Marka Twaina. Je to už dávno a tak si děj přesně nepamatuji, ale jde o to, že se jistý Amričan působením neznámých sil vrátí v čase do Anglie šestého století. Díky svým znalostem moderních technologií se stane silnou konkurencí samotného kouzelníka Merlina. Jinými slovy, inteligentní a vzdělaný člověk současnosti (rozumí se Twainovy současnosti) dokáže využít svých znalostí, aby ve středověku nejen přežil, ale také se prosadil a posunul vývoj kupředu.
    No a já si představil sebe v jeho kůži.  Čím bych asi tak já dokázal přispět? Dospěl jsem k neradostným závěrům. Mnoho by toho nebylo, pokud vůbec něco. Když pominu skutečnost, že bych si pravděpodobně s Brity v šestém století příliš nerozuměl, mohl bych jim vyprávět, co všechno u nás máme a umíme. Že máme elektřinu, auta, letadla, televize, telefony, internet, střelné zbraně a kdovíco ještě… Hádám, že bych si tím vysloužil místo královského šaška. Asi by mě totiž měli za cvoka. A jak by taky ne, když bych vlastně nic z toho, o čem mluvím, neuměl nijak blíže vysvětlit, demonstrovat, sestrojit a ukázat. Tedy pokud bych si s sebou přímo něco z budoucnosti nepřinesl. Tak daleko, abych mohl některý ze zmiňovaných vynálezů zkonstruovat, nebo alespoň nějakému řemeslníkovi vysvětlit a popsat tak, aby ho dokázal vyrobit on, totiž jaksi mé znalosti nesahají. A to jsem prosím mimo jiné učitel. Jasně, dovedu řídit auto, ale dokázal bych přesně popsat princip motoru? Asi ne. A i kdyby, nevěděl bych, jak vyrobit benzín. Kdysi jsme se to učili, ale…
    O televizi, počítač nebo telefon bych se vůbec nepokoušel, dodnes mám někdy pocit, že tady fungují nějaké vyšší síly a smlouvy s ďáblem… Navíc bych musel nejdřív sestrojit nějaký elektrický agregát a to bych jaksi taky neuměl. Nedal bych asi dohromady ani parní stroj.
    Dobře, tak co třeba střelný prach? Ne, že bych chtěl posouvat kupředu umění zabíjet, ale jen tak hypoteticky. Jak ono to bylo? Ledek, síra, dřevěné uhlí, jestli si dobře vzpomínám. Ale jaký poměr?  To by se dalo zjistit pokusem. No jo, ale já nevím, kde vzít ledek? Matně se mi vybavuje, že se snad usazuje na stěnách jeskyní, ale stačilo by to?  Asi bych nevyrobil ani obyčejné sirky.
    A co medicína? Uměl bych někoho vyléčit? Snad kdybych s sebou měl nějaké kouzelné pilulky současnosti. Možná bych mohl zkusit penicilin. Jen se obávám, že kdybych nemocnému servíroval plíseň, mohl bych taky třeba skončit na hranici.
    Takhle bych mohl bohužel pokračovat hodně dlouho. A to si myslím, že to s mým vzděláním není úplně nejhorší. Někteří mě dokonce považují za intelektuála!
    Ve skutečnosti bych to byl já, kdo by se od středověkých lidí musel hodně učit, abych měl vůbec šanci přežít. Ulovit, stáhnout a vykuchat řekněme zajíce, bych totiž asi taky nejspíš neuměl. Snad bych alespoň dokázal rozdělat oheň. Četl jsem kdysi hodně indiánek a třecí dřívka si pamatuji.
    Jasně, kdyby se člověk z pátého století ocitnul u nás, určitě by to taky bez pomoci nezvládl a musel by se hodně učit. Jenže my jsme přece ti technicky vyspělí moderní lidé. My bychom měli být za těch 1500 let o hodně napřed. Žijeme v době, kdy je vzdělání dostupné každému. Dokonce i to vysokoškolské. Tak proč se mi zdá, že bych s tím, co vím, ve středověku neobstál?
    Dobře, budu ještě chvilku přemýšlet, abych si zachránil reputaci. Umím psát a počítat, to tehdy asi moc lidí neumělo. Ale to je látka prvního stupně základní školy. Co dál? Mám to! Jsem přece učitel tiskových technologií, dokázal bych dát dohromady knihtisk. Posunul bych vývoj tisku o 1000 let kupředu, to se počítá! Uf, aspoň něco! Na druhou stranu, co se týče techniky, skončil bych asi u dřevěného Gutenbergova lisu s primitivním šroubem. Pozdější koleno-pákový systém už bych nejspíš nezvládl, o konstrukci rotačních strojů ani nemluvě. Jinými slovy, se znalostmi z počátku 21. století bych dokázal společnost století šestého posunout v ohledu tiskařství na úroveň poloviny století patnáctého. A to, přiznejme si to, není žádná sláva.
    Kdybych měl pocit, že jde jen o mou omezenost, mávnul bych nad tím rukou. Jenže já mám obavu, že ostatní současníci by na tom nebyli o moc líp. Přinejmenším ti mladší než já. Věřím tomu, že třeba můj otec by to s tím, co ví a umí, v době krále Artuše Merlinovi taky natřel. Jenže on je ze staré školy!

    Já už patřím do generace uživatelů. Všechno máme pod nosem a všechno umíme používat a využívat. Jenže tady to většinou končí. Jak co funguje, už často nevíme, protože si myslíme, že to nepotřebujeme. Spoléháme na počítače a možná i víme, jak je postavit. Ale kdo z nás ví, jak opravdu funguje nějaký ten čip a jak se vyrábí? Odpověď:  „To přece dělaj Číňani!“ mi nestačí. Každý z nás má doma mnohem výkonnější počítač, než měli k dispozici ti, kdo poslali prvního člověka na měsíc, ale dokázali bychom něco podobného?

    Nechci nikomu křivdit, ale jako učitel nejsem zrovna optimista. Mluvil jsem o „staré škole“ a vážně mám pocit, že ta „nová“ je jiná. Jako by se přizpůsobovala onomu uživatelskému trendu. Dnešní děti přece nemůžeme učit tak, jak učili naše rodiče. To by nebyl pokrok. Musíme být hlavně moderní! Že to ale byli právě naši rodiče a prarodiče se svým zastaralým vzděláním, kdo vymysleli a postavili všechna ta letadla, počítače a mobilní telefony, to už jsme nějak zapomněli.
    A já se docela bojím, co bude, až tu nebudou ti, kdo nejen věděli, ale i chápali a uměli.

    Asi bych opravdu neměl tolik přemýšlet…


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...