Lisa Marie Presley – nové album

  • Kategorie: Blog

    Lisa Marie Presley vydala svou třetí desku Storm & Grace. Nevěnoval bych tomu zvláštní pozornost, v minulosti jsem zaregistroval některé její pop-rockové hity, které sice nebyly zlé, ale zároveň mě ani nijak neoslovily, a její sestříhané duety s otcem Elvisem v Don’t Cry Daddy a In the Ghetto byly sice možná zpívané s láskou (Lise bylo devět, když Elvis zemřel), ale působily spíš jako komerční způsob, jak šikovně tunelovat slávu. Člověka v těch případech více zaujala neuvěřitelná podobnost dcery s jejím slavným otcem i slavnou matkou (tou je herečka Priscila Presley známá z Bláznivé střely nebo seriálu Dallas). To jen podtrhlo onen očekávaný komplex dětí slavných – srovnávání s rodiči, do něhož jdou všechny tyto děti značně znevýhodněné.

    Od nové desky jsem tedy nic neočekával a ani bych si ji asi nepustil, kdyby mě nezaujala poznámka, že producentem je T-Bone Burnett. A to jsem naopak zbystřil, protože tento nenápadný blonďák, který nedávno oslavil šedesátku (a ejhle, ony už to budou čtyři roky), to je záruka kvality. Stačí si poslechnout desky, které v posledních letech dělal s lidmi jako Robert Plant & Alison Krauss, Elton John & Leon Russell, Elvis Costello nebo B. B. King. A skutečně od prvního tónu desky se jeho styl nezapře. Lisa Marie zpívá parádně, na dívku překvapivě hluboko, což příjemně ladí s celou náladou desky, nepředvádí žádné manýry, ostatně celá deska je decentní, jako by se zpěvačka rozhodla, že hitparády nejsou vše. Jako by bylo album dělané pro hudbu samu a ne pro žebříčky – ostatně prodává se taky hůř než její dřívější desky, její debut z roku 2003 (To Whom It May Concern) byl v první pětce a získal zlatou desku, album Storm & Grace se jen těsně dostalo do první padesátky Billboardu. Tím se ale ani v nejmenším nenechte odradit.

    Lehce country, lehce rock and roll, podobnost s mnoha Grammy ověnčeným albem Alison Kraussové a Roberta Planta Raising Sand (2007) se nabízí. Ostatně těch spojovacích bodů je více – bubeník Jay Bellerose, Dennis Crouch na klasický kontrabas, Greg Leisz se steel kytarou, klávesák Patrick Warren a T-Bone Burnett nejen za mixážním pultem, ale také s kytarou. Za zmínku rozhodně také stojí, že je Lisa Marie spoluautorkou všech 11 písní. Překonat úchvatné Raising Sand se sice nepovedlo, ale vůbec to nevadí, od úvodní Over Me, přes „singlovku“ You Ain’t Seen Nothing Yet (s pěkným mysteriozním klipem), odšlápnuté So Long, moderněji znící Un-Break nebo emotivní Close to The Edge se deska poslouchá krásně a plyne jak příjemná vlažná řeka. Člověk při té koupeli Lise Marii odpustí i některé trošku předvídatelné balady, které by potřebovaly nějakým tím nápadem navíc obohatit (Soften The Blows nebo Weary).

    Zkrátka Lisa Marie Presley ukázala, že umí, její deska Storm & Grace sice nebourá historii a jistě nebude figurovat v přehledech nejlepších alb 21. století, ale stojí za opakovaný poslech a to rozhodně není málo.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...