JAK JSEM TO NEDALA..

  • Kategorie: Blog

    Všichni, co někdy podstoupili nějakou zkoušku, jistě slyšeli: “Tak co? Dal/a jsi to?” Odpovědi se liší dle vkusu každého “soudruha” ve zkušební komisi. Byla jsem o tom přesvědčená do chvíle, než jsem “to nedala” já! Chyba nebyla na straně zkoušejících, ale zkoušeného. Nejsem si jistá, jestli jsem se učila málo, nebo to s učením přehnala. Jisté bylo, že jsem byla tak nervózní, jako nikdy za celý svůj, relativně krátký, život. Poté, co jsem se “potila na potítku”, jsem usedla tváří v tvář třem znuděným tvářím (..tak si říkám, jestli je to vtipná nebo trapná stylistika..). Co se dělo pak, milí, drazí, přátelé, kamarádi a známí…netuším. Měla jsem klasikovo “Temno” a jen jsem slyšela svůj vnitřní hlas: “Co se děje? Co to se mnou je? Proč mluvím jako dítě z páté třídy základní školy? Kde je moje obvyklá slovní zásoba? Tak co, kočko, vždycky plná huba keců a teď se nemůžeš vymáčknout, viď? Proboha, ještěže neví, že pracuju v rádiu, to by byla ostuda! Ježiši, kdyby tohle viděli v práci, tak mě ve vteřině vyrazí!” Podobných myšlenek byla spousta. A tak jsem “to nedala“. Naštěstí jsou kolem lidé, kteří vás se svou “demencí” nenechají samotné v koutku. On je to vlastně spíš pořádně velký kout. No a ve finále je vám líto, že se váš výkon u zkoušky nenatáčel, protože byste se nad ním rádi zasmáli…


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...